Věk do pětadvaceti let je v životě umělců často jen přípravou na dobu zralosti, obdobím mladistvého hledání, které bývá v umělcově biografii shrnuto do stručné kapitoly či dokonce do jednoho odstavce. Jsou však i případy tvůrců, kteří v tomto věku předávají světu díla pozoruhodně vyspělá, technicky i formově dokonale zvládnutá - "hotová". Bývá tomu tak nejčastěji u těch, kterým nebylo osudem dopřáno prožít dlouhý život a kteří – snad proto, že to cítili - vydávali plody své tvůrčí energie hned zpočátku v plné intenzitě. Příklady? Schubert napsal svoji Nedokončenou v pětadvaceti, Mozart své první opery ve dvanácti letech ...
V české hudbě zastupuje takový umělecký typ Vítězslava Kaprálová. Narozena 24.1.1915 v Brně, zemřela 16.6.1940 ve francouzském Monpellier, prožila a vytvořila toho tolik, že by to stačilo i na více životů.
Vítězslava Kaprálová vytvořila během svého pětadvacetiletého života pětadvacet skladeb, jimž dala opusové číslo, a vedle toho ještě řadu skladeb dalších.
Z převzatých snímků Českého rozhlasu v Brně i z nově nahraných skladeb je sestaven výběr z její tvorby posledních pěti let, který zachycuje nástin jejího vývoje od Smyčcového kvartetu (skladby vzniklé právě po ukončení konzervatorních studií v Brně), přes skladby klavírní (Dubnová preludia), písňové (Koleda milostná, Sbohem a šáteček), orchestrální (Vojenská symfonietta, Partita) až k její poslední skladbě (Ritornel). Zajímavé je i srovnání písně Koleda milostná se stejnojmennou písní Bohuslava Martinů. Obě mají k sobě velmi blízko a vyjadřují vztah Martinů a Kaprálové, který nebyl jen vztahem učitele a žákyně, ale i vztahem hluboce přátelským, plným vzájemné tvůrčí inspirace.