Bohuslav MARTINŮ

Sextet pro fétnu, hoboj, klarinet, dva fagoty a klavír(1929) nezapře skladatelovu pařížskou genezi. A to nejen neobvyklým obsazerním, ale i experimentálním charakterem.
V Sonátě pro flétnu a klavír (1945) se nechal skladatel inspirovat zpěvem ptáčka whipppoorwilla, jehož radostné trylkování prostupuje náladu finální rondové věty.
Sólový klarinet je v Sonatině pro klarinet a klavír (1956) prezentován v plné šíři svých virtuózně technických a barevných možností nástroje.
Čtyři madrigaly pro dechové trio (1938) dostaly svou definitivní podobu v Nizze.

První číslovaná houslová sonáta z listopadu roku 1929 je skladatelovým pařížským holdem synkopě, jedním z prvních v jeho tvorbě. Martinů se v té době řadil k avantgardě a klonil se přitom k užívání výrazových prostředků expresionistické školy. Virtuózní, brilantní sonáta komponovaná ve volné formě k tomu navíc ve všech třech větách přidává a kombinuje jazzem ovlivněné vyjadřování. 
Druhá sonáta datovaná v Paříží rokem 1931 je oproti Sonátě č.1 již typickým plodem „francouzského“ Martinů - elegantní, melodikou možná upomínající na skladatelova někdejšího pedagoga Alberta Roussela. Tečkované rytmy ve třetí větě jsou už vzdáleny jazzové inspiraci dřívějších skladeb. 
„České“ i surrealistické hudební divadlo třicátých let, poslední návštěva vlasti, válka, cesta za oceán, první tři symfonie ... To vše předchází konci roku 1944, kdy vznikla Sonáta č.3. Bývá označována za korunu komorní tvorby Bohuslava Martinů z amerického období. Od nečíslovaných sonát ji dělí propast a také od prvních dvou značná stylová rozdílnost. Čtyřvětá skladba, psaná mezi mrakodrapy v New Yorku, je ještě plná síly vytrysklé z právě dokončené Třetí symfonie. První věta s brilantním, rovnocenným klavírním partem, udeří dramatickou pádností, druhá je provázena kantabilitou a přírodní reflexivitou blízkou až Dvořákově hudbě. Ke scherzu se váže drobná historka: Martinů nemohl najít hudební materiál pro poslední větu, dokud nenapsal větu třetí. „Chtěl jsem scherzo přeskočit, ale nemohl jsem,“ konstatoval později. Sonáta vrcholí v radosti a ve stupňovaných tanečních náladách. 
Česká rapsodie z roku 1945 (nesoucí stejný název jako vlastenecká kantáta komponovaná Bohuslavem Martinů pro novou republiku v roce 1918) k často věřejně uváděným dílům nepatří. Brilantní i sentimentální skladba vznikla v červenci na letním bytě v South Orleans na Cap Code ve státě Massachusetts. Vzešla ze setkání s americkým houslovým virtuosem rakouského původu Fritzem Kreislerem (1875-1962) a je mu věnována. S „českým“ projevem není navzdory názvu příliš spřízněna.