Na svém kontě má Schmelzer řadu prvenství: byl prvním neitalským dvorním kapelníkem ve Vídni, nejvěhlasnějším houslistou své doby, zakladatelem tzv. jihoněmecké houslové školy, která dosavadní literaturu pro tento nástroj obohatila o vypsané užívání akordické hry, o užívání tzv. "scordatury", tedy jiného, zvláštního ladění houslí, nutného pro dosažení určitých efektů v akordické hře. Bravurně technicky stylizoval jednotlivé instrumentální party a zde mu jistě pomáhala vlastní polyinstrumentalistická zkušenost. Ve svých dvorských tancích zpracovával (tak trochu "folkloristicky") rázovité lidové tance, které dvoru zněly exoticky; zdokonalil formu programní sonáty, atd. atd. Téměř nikdo nezná jeho krásné mše, moteta a vánoční kantáty, vlastně "pastorely", jak je známe z české hudby 18. a 19. století. 

Vzorná stylizace jednotlivých, často krajně náročných partů, melodická vynalézavost, logičnost, efektnost, to vše jistě způsobilo, že se tato hudba hojně opisovala a hrála. V Kroměříži se řada Schmelzerových skladeb dochovala dvakrát i třikrát, zřejmě spojením několika různých původních sbírek v jeden celek. Tak například SONATA à 5 se zachovala dvakrát (byla omylem vydána a natočena jako skladba Pavla Vejvanovského).