Viktor ULLMANN

Abschiedsarie Abschiedsarie Třetí dokončená opera Viktora Ullmanna Císař z Atlantidy byla napsána v prostředí a podmínkách, kde vazba "člověk - umění" nabyla absurdních dimenzí. Viktor Ullmann (nar. 1.1.1898 v Českém Těšíně, zavražděn 18.10.1944 v Osvětimi) byl 8. září roku 1942 deportován do koncentračního tábora Terezín. 
Zde se v průběhu dalších dvou let, vedených na hranici života a smrti, spolupodílel jako skladatel, organizátor, publicista i interpret na vytvoření jedinečného kulturního fenoménu. Paradoxní situace "svobodného města", jež Vůdce věnoval Židům, aby byli "chráněni" před nepřátelstvím bojující společnosti, byla zrůdnou maskou, za níž byl skryt projekt tzv. "konečného řešení", znamenající úplné vyhlazení jednoho národa. 

Ullmanův Císař z Atlantidy op.49 z roku 1943 nakonec v Terezíně proveden nebyl. Dílo čekalo dlouho na své provedení. Roku 1975 bylo poprvé uvedeno v aranžmá a instrumentaci dirigenta Kerryho Woodwarda, jež byly autorské verzi díla značně vzdáleny. Teprve od roku 1989 se datují snahy o návrat k originální autorské verzi. Dochovala se dvě ideová vyznění finále, dvě verze takzvané Abschiedsarie Císaře [26,30] před závěrečným chorálem. Datace rukopisu opery, jenž je dnes chován v archivu sídla Antroposofické společnosti v Dornachu u Basileje ve Švýcarsku, uvádí datum dokončení opery 18.11.1943, árie Císaře nese datum 13.1.1944 a byla tedy dokomponována dodatečně. 

Děj opery
Císař Atlantidy chce ovládnout celý svět. Jeho kontakt se světem, na němž rozpoutal válku všech proti všem, se uskutečňuje pouze prostřednictvím tlampačem předávaného hlášení. Smrt nemůže snést hromadné vraždění a odmítá císaři sloužit. Hlášení diktátorovi zní: "Vypukla zvláštní nemoc: lidé nemohou umřít!" Císař si uvědomuje, že bez pomoci Smrti ztrácí svou moc. Mezi lidmi vzniká láska, chtějí se postavit diktátorovi na odpor. Císař je nucen svou izolaci opustit. Smrt nabízí znovu svou službu, ale pod jednou podmínkou: Císař bude první, kdo obnovenou smrt podstoupí.