Klavírní hudba pro 8 a 16 rukou / Piano Music for 8 and 16 Hands / Bedřich SMETANA (1824 - 1884)

Kód položky: MK0048

Až do otevření klavírního oddělení pražské konzervatoře v roce 1888 se hře na klavír vyučovalo především na soukromých hudebních ústavech. V Praze jich již od 1. poloviny 19. stol. existovala celá řada a jejich veřejné produkce byly nedílnou součástí pražského hudebního života. Výuka klavíru zahrnovala i tehdy oblíbenou ansámblovou hru na více klavírů - pro tyto účely proto vznikaly jak nové kompozice, tak i úpravy nejrůznějších děl světové hudební literatury. Jednu z nejvýznamnějších sbírek původních skladeb i úprav pro více klavírů na 2 a 4 ruce, Die Kunst des Ensembles in Pianoforte-Spiel vydal hudební pedagog Joseph Proksch (poslední svazek vyšel 1859), jehož hudební ústav otevřený 1831 patřil učební metodou i orientací na nejnovější hudební dění mezi nejvýznamnější v Praze a získal i mezinárodní renomé. 
Prokschovým soukromým žákem v kompozici byl v letech 1844 - 1847 i Bedřich Smetana. Jako pianista se také často podílel na hudebních produkcích Prokschova ústavu. V roce 1847 studium u Proksche ukončil a vydal se na samostatnou uměleckou dráhu. Po neúspěchu koncertní cesty do západních Čech (1847) si otevřel v srpnu 1848 v Praze vlastní hudební ústav. Jeho výuka odrážela v základních rysech metodiku ústavu Prokschova (kromě nástrojové 
hry poskytoval i vzdělání teoretické a historické) a jeho veřejné hudební produkce získaly brzy popularitu i ocenění kritiky. Na stejném základě jako v Praze postavil Smetana i vyučování a repertoár své hudební školy ve švédském Göteborgu, kde působil v letech 1856-1861. Jak v Praze tak i zde představovala ansámblová klavírní hra součást výuky a skladby pro více klavírů byly hojně zastoupeny na programech veřejných žákovských koncertů. Pro ansámblovou hru sloužila Smetanovi již existující klavírní literatura, zároveň však tento repertoár obohacoval i vlastními kompozicemi a úpravami. J. Prokschovi k tomu z Göteborgu 9.9.1858 napsal: „Pokud jde o Vaši laskavou nabídku, že mi pošlete své „Umění ensemblu“, rád a s vděčností ji přijímám, tím spíše, že práce pochází z Vašich rukou, tedy ze zdroje nejpovolanějšího a nejzkušenějšího. Při nedostatku ensemblových kusů tohoto druhu musí jeho vyjití zejména nyní, když se ensemblová hra stále šíří, potěšit každého učitele, který má smysl pro umění, a zvláště pro mne jsou v současné době takové instruktivní kusy nanejvýš vítané, protože jsem odkázán na těch několik málo, které mám ještě z Prahy a k vypracování jiných se pro svá nynější velká díla teď nedostanu." 
Z původních Smetanových skladeb se kompletně dochovaly tři pro 2 klavíry na 8 rukou: nejstarší z nich g-moll (bez názvu) vznikla ještě během studia u Proksche v roce 1845 za letního pobytu v Ronspergu na Šumavě, venkovském sídle hrabat Thunových, u nichž Smetana působil 1844 - 1847 jako učitel hudby. Další dvě byly napsány již přímo pro hudební školu - v roce 1849 Sonátová věta e-moll a o rok později i Rondo pro mládež (Jugend-Rondo), které se poté dosti často objevovalo na programech žákovských vystoupení. 
Smetanovy úpravy cizích skladeb se většinou nedochovaly - z programů školních koncertů víme např. o předehrách ke Spontiniho opeře Ferdinand Cortez a k Tannhäuserovi R. Wagnera (1855), o blíže neidentifikovatelných skladbách Beethovenových (Pochod, Téma s variacemi) pro 4 klavíry na 16 rukou. Pro 2 klavíry na 8 rukou se dochovaly úpravy některých Mendelssohnových Písní beze slov, Beethovenova Coriolana a několik drobností dalších autorů. 
Z vlastních skladeb upravil Smetana dvě. Na matiné jeho ústavu 20.4.1856 zaznělo v aranžmá pro 4 klavíry na 16 rukou Scherzo z Triumfální symfonie, kterou komponoval 1853 - 1854 k sňatku císaře Franze Josepha I. s Alžbětou bavorskou. Ze Švédska, kde tuto úpravu provedli jeho žáci v roce 1858, ji také zaslal (spolu s úpravou předehry k Tannhäuserovi) svému bývalému učiteli Prokschovi k provedení v jeho ústavu s následující charakteristikou: "Neměl jsem doposud vůbec čas na aranžmá celé symfonie, i když bych si to velice přál. U příležitosti jejího pražského uvedení jste se o ní vyjádřil tak příznivě, že snad může být omluvena moje troufalost, s níž scherzo přikládám. Ostatně aranžmá je tu stejné: 1 a 2 jsou housle, 3 a 4 dechové nástroje." (9.9.1858). Pro stejné obsazení se z Triumfální symfonie dochovalo ještě Finale, a to v úpravě Josepha Proksche. Ten je zaslal Smetanovi do Göteborgu, kde bylo provedeno na veřejné zkoušce jeho ústavu 24.4.1860. Na témže koncertě zazněla poprvé i Smetanova úprava jeho první symfonické básně Richard III. dokončené roku 1858 ve Švédsku. Novost díla, kterým vkročil na pole programní hudby, shrnul a charakterizoval Smetana rovněž v dopise Prokschovi: „Toto dílo je svého druhu hudební ilustrace, skladba v jedné větě, avšak není to ani předehra ani symfonie, zkrátka je to něco, co ještě čeká na jméno. […] mohu Vám jako svému učiteli otevřeně přiznat a svěřit, co bych jiným neřekl, totiž že jsem do něho vložil všechno, co vím a umím, všechny své síly, bez nejmenšího ohledu na vnější úspěch u širokého publika, […]. Jestliže brzy dokončím aranžmá pro šestnáct rukou, dovolil bych si Vám je zaslat, pokud byste je považoval za hodna použití." 

Interpreti

Première live recording