Cikánské písně / Gypsy songs / DVOŘÁK Antonín, BRAHMS Johannes (1833 - 1897)

Kód položky: MK0043

Antonína Dvořáka (1841 - 1904) a Johannesa Brahmse (1833 - 1897) spojoval nejen osobní vztah, ale i příbuznost uměleckých povah. Brahmsovo doporučení Dvořákových skladeb k vydání nakladatelstvím Simrock v Berlíně znamenalo rozhodující obrat ve Dvořákově životě. Tiskem Moravských dvojzpěvů a první řady Slovanských tanců překročila Dvořákova hudba české hranice. Oba skladatelé přispěli neodmyslitelně k vývoji symfonie, instrumentálního koncertu a komorní tvorby. Oba však také vytvořili obdivuhodná díla vokální: jak rozlehlé vokálně instrumentální kompozice, tak pozoruhodnou řadu písní. 
Antonín Dvořák znamená pro českou komorní píseň totéž, co znamenal pro písňovou tvorbu ve své době Franz Schubert. Dvořák překonal pojetí písňové kompozice jako prosté harmonizace vokální linky a jeho písňové cykly tvoří uzavřené tematické celky - navzdory tomu, že některé písně zpopulárněly natolik, že žijí svým samostatným životem. Básnická sbírka Cigánské melodie Adolfa Heyduka (1835 - 1923) vyšla koncem padesátých let minulého století. Verše byly záměrně psány jako nápodoba lidových písňových textů a není divu, že Dvořáka jejich prostota a upřímnost zaujala. Adolf Heyduk byl též autorem německého překladu textů, na nějž Dvořák svůj cyklus komponoval. Písně jsou věnovány komornímu pěvci Gustavu Walterovi (1835 - 1910), rodáku z Bíliny v severních Čechách, který také Dvořákovy Cigánské melodie poprvé provedl roku 1881 ve Vídni. Vedle Biblických písní jsou Cigánské melodie z Dvořákových písňových cyklů nejoblíbenější a nejprováděnější; zejména píseň Když mne stará matka se dočkala nesčetných úprav a provedení. 
Brahmsovy Cikánské písně op. 103 z let 1887-88 jsou psány na německé překlady ze sbírky 25 uherských lidových písní, které pořídil a Brahmsovi doporučil vídeňský kupec Hugo Conrat. Brahms realizoval cyklus původně pro obsazení vokálním kvartetem. Pro jednohlasou verzi cyklu vynechal skladatel písně 8 - 10 a jedenáctá píseň se tak dostala na osmé místo (v jednohlasé podobě jako Osm cikánských písní ve verzi pro vysoký nebo pro nízký hlas). O popularitě Brahmsova cyklu svědčí i cizí úpravy pro klavír sólo nebo pro klavír čtyřručně. I zde se setkáváme se jménem pěvce Gustava Waltera - při prvním soukromém provedení cyklu byl rovněž prvním interpretem. Cikánské písně uplatňují charakteristické rytmické, melodické a harmonické postupy, tzv. hungarismy, podle obvyklého způsobu, jaký hudba 19. století uplatňovala pro zdůraznění etnické příslušnosti. Tak jako u Dvořáka, ani u Brahmse nejsou tyto prvky laciným efektem. 
Pro Brahmsovu písňovou tvorbu obecně je typická organická jednota a uzavřenost formy, které Brahms dosahuje uplatněním stejnorodých motivů: hudební nápady nevrství, ale vytváří jakýsi řetězec variací. 

Interpreti