Umělecká beseda Komorní hudba členů / Artistic Society Chamber music of the members / Pavel Novák-Zemek, Jaroslav Krček, Milan Slavický, Ivana Loudová, Hanuš Bartoň, Jan Málek, Lukáš Matoušek, Jan Klusák, Jaroslav Rybář, Ivan Kurz (1934 - 2014)

PAVEL NOVÁK – ZEMEK (*1957) 
http://www.musica.cz/skladatele/zemek-novak-pavel.html 
Sonáta č. 1 pro sólové violoncello vznikla v roce 1985 v době mých studií u prof. Miloslava Ištvana na JAMU. Na formě skladby je patrná snaha o vyrovnání se s vlivem mého učitele(fragmentace, komplexnost, klasicko-romantický kontrast ad.) a zkoumání možností zvoleného nástroje. Prvky klasické sonátové formy přináší jak 1. věta (expozice), tak i následující dvě části(1. a 2. provedení). První sonáta je úvodní částí zamýšleného celovečerního cyklu sedmi sonát(dosud 1– 4). Skladba je věnována památce mého příbuzného P. Matěje Habáně OP, což připomíná zejména názvuk umíráčku v závěru. Nahrávka violoncellisty Jiřího Bárty zachycuje jeho vynikající interpretaci s charakteristickou fascinující barvitostí a s osobitě změněným tempem závěru. 
Pavel Novák-Zemek 

JAROSLAV KRČEK (*1939) 
http://www.musica.cz/skladatele/krcek-jaroslav.html 
Skladbu Tři zpěvy o lásce jsem vytvořil pro svůj soubor Musica Bohemica v roce 1986 a v témže roce ji premiéroval. Vznikla na latinskou verzi I. listu sv. Pavla Korintským (Kap. 13, 1– 8). Je to jeden z nejkrásnějších textů světového písemnictví na toto téma. Jemnou redukcí delší biblické pasáže jsem vytvořil myšlenkově i výrazově gradující dílo o třech částech, v nichž sólový tenor zpívá o nekonečné lásce, která nikdy nezahyne a přichází k poznání: „...kdybych měl takovou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ 
Jaroslav Krček 

MILAN SLAVICKÝ (1947 – 2009) 
http://www.musica.cz/skladatele/slavicky-milan.html 
Variace na tichý akord pro klavír vznikly v r. 1987, premiéra v Cardiffu 1988. Jednovětý oblouk této skladby roste z pomalu opakovaného pianissimového akordu, který má pro celou skladbu klíčový význam – všechny akordické i melodické tvary, které se v jejím dalším průběhu vyskytnou, jsou z něho odvozeny. Počáteční strnulost postupně roztává, vnitřní hlasy akordu zvolna ožívají a osamostatňují se, vzestupná gradační linie přináší stále více energie a napětí. Celá skladba kulminuje opakovanými vysokými tóny, které sugerují atmosféru volání o pomoc v Morseově abecedě. Tichá kóda spojuje dohromady dvě roviny dosavadního průběhu skladby – výchozí buňka se znovu vrací, ale viděná očima, které už mezitím zažily vnitřní drama. 
Milan Slavický 

IVANA LOUDOVÁ (*1941) 
http://www.musica.cz/skladatele/loudova-ivana.html 
Fantazii pro dechové okteto Sen Dona Giovanniho z roku 1989 jsem komponovala na objednávku hobojisty Jana Jorise Nieuwenhuise a Het Triebensee Blazers Ensemble z Amsterdamu, jehož patronem je český skladatel, aranžér a hráč na hoboj Josef Triebensee(1772 – 1846). V repertoáru souboru jsou jeho původní skladby, ale i úpravy dobových oper a symfonií, mezi nimiž vyniká úprava hudby Mozartova Dona Giovanniho pro dechové okteto. Vytvořila jsem takový pendant k Mozartově hudbě a z příběhu jeho hlavního hrdiny snovou fantazii, kde láska a dobrodružství určují odvíjení událostí a vše nemožné se stává možným a skutečným… až závěrečné probuzení je trochu tvrdé a reálné. Jednovětá skladba preferuje hoboj jako virtuózní nástroj, ale dává prostor i sólům dalších nástrojů souboru. Tutti sazba má zcela jiný témbr než klasické skladby. Hudební spojitost s Mozartem tvoří pouze tónové centrum ,d‘. Premiéra se konala 27. 12. 1989 v Anežském klášteře v Praze na koncertu Het Triebensee Ensemble, zazněla i na abonentním koncertu sólistů Concertgebouw Orkest v Amsterdamu 25. 2. 1992 přenášeném rozhlasem, u nás ji nastudovalo Collegium musicum (1993) a Harmonia pragensis, poté sólisté České filharmonie, po tiskovém vydání v edici Computer Music Amsterdam je v repertoáru mnoha zahraničních dechových souborů. 
Ivana Loudová 

HANUŠ BARTOŇ (*1960) 
http://www.musica.cz/skladatele/barton-hanus.html 
Cyklus Pět písní na slova Suzanne Renaud v překladu Bohuslava Reynka pro soprán 
a klavír vznikl roku 1997 z popudu první interpretky – sopranistky Lenky Škorničkové. Ta mě seznámila s poezií této u nás v meziválečném období žijící básnířky. Přestože většinou mívám potíže se „zhudebněním“ jakéhokoliv textu, v tomto případě se mi zdálo, že si verše o hudbu samy říkají. Zaujalo mě jejich melancholické ladění vycházející možná ještě z ducha přelomu století a rovněž jazyk skvělého Reynkova překladu. Atmosféra veršů silně ovlivnila styl a výraz 
hudby. Chtěl jsem zkomponovat opravdové písně, ve kterých zpěv představuje významové těžiště a klavír dobarvuje a vytváří jemné zvukové pozadí. 
Hanuš Bartoň 

JAN MÁLEK (*1938) 
http://www.musica.cz/skladatele/malek-jan.html 
Terrier suite pro hoboj, violoncello a klavír (věnováno Airedale Triu) 
Když jsem se jednou o přestávce koncertu dověděl, že právě vzniklo rodinné trio Holeňových, které ještě ke všemu odvozuje svůj název od mazlíčka rodiny, nadchlo mě to natolik, že jsem bez rozmýšlení přislíbil skladbu. Bylo mi hned jasné, že to bude barokní suita, jež musí mít jako volnou větu Airedale Air: to byla podmínka, kterou jsem sám sobě uložil. V cyklické skladbě měli původně figurovat i jiní psi, jež mám v oblibě, především kokršpaněl a retriever; nakonec jsem však výběr omezil na terriéry, což nejspíš věci prospělo. Soubor si vzdor obtížnosti některých vět skladbu záhy oblíbil. Odměnou mi byla mj. i fotografie Holeňovic airedalky Pepiny s věnováním (kterou jsem si založil do partitury) jakož i skutečnost, že má Terrier Suite inspirovala ing. architekta Vojtěcha Vojtěcha k vytvoření kongeniálního cyklu deseti grafických listů, jež jsou dnes již tradičně prezentovány při všech koncertních provedeních. 
Jan Málek 

LUKÁŠ MATOUŠEK (*1943) 
http://www.musica.cz/skladatele/matousek-lukas.html 
Trio pro klarinet, housle a klavír 
Již v době, kdy jsem psal „Stíny a odlesky“, jejichž jednotlivé části jsou psány pro různá obsazení, jsem měl představu, že se k některým větám této skladby ještě vrátím, aby se staly součástí samostatných skladeb. A tak se čtvrtá část ze „Stínů a odlesků“ stala základem pro prvou větu Tria pro klarinet, housle a klavír. Původní větu jsem přepracoval, rozšířil a propojil s některými prvky, které předjímají druhou větu. Ve druhé větě, která má mít statický charakter, jsem kromě toho záměrně použil některé postupy, které jsou reminiscencí na hudbu J. S. Bacha. Ve třetí, motorické větě jsem se různě přesunutými akcenty pokusil o „sluchovou“ polymetriku. Trio jsem složil pro mladé hudebníky – pro svoji dceru a svého zetě Annu a Jana Ptákovi a pro Adélu Drozdovou, kteří skladbu poprvé provedli 5. prosince 2002 v Praze. 
Lukáš Matoušek 

JAN KLUSÁK (*1934) 
http://www.musica.cz/skladatele/klusak-jan.html 
Šestý smyčcový kvartet (2003) je zpracován v mé obvyklé formě invence, tentokrát však na řadu nikoli dvanáctitónovou, nýbrž na omezenější tónový materiál. Jednovětá skladba se člení do čtyř větších bloků (které možno považovat za variace), z nichž oba krajní mají klidný průběh a charakter úvodu a závěru. Druhá epizoda ubíhá ve spiccatových šestnáctinách a v „sulponticcelové“ barvě, po ní následuje rytmicky nepravidelné pásmo vzrušených akcentovaných akordů. Do krajních dílů je soustředěn melodický život skladby a její živel lyrický, kdežto v obou dramatičtějších epizodách vnitřních probíhá proces harmonicko--rytmický. Skladba je věnována Pražákovu kvartetu, pro něž byla zkomponována. 
Jan Klusák 

JAROSLAV RYBÁŘ (*1942) 
http://www.musica.cz/skladatele/rybar-jaroslav.html 
Skladba Hry pro osm hudebníků vznikla z větší části v roce 2005 a dokončena byla v létě roku následujícího. Celek je utvořen z několika vzájemně propojených úseků, v nichž jednotlivé nástroje ansámblu „vstupují do hry“ vždy v odlišných kombinacích a kontextech. Kompozice byla napsána pro ansámbl Konvergence, který ji na podzim roku 2006 uvedl v premiéře. 
Jaroslav Rybář 

IVAN KURZ(*1947) 
http://www.musica.cz/skladatele/kurz-ivan.html 
Skladba Slyším zpívat anděly, 3. smyčcový kvartet vznikla v roce 2008 jako reakce na předčasné úmrtí violoncellisty Stamicova kvarteta Vladimíra Leixnera. Byl to můj přítel a vážený kolega. Vykonal velmi mnoho pro českou komorní hudbu, nejen jako vynikající kvartetní hráč, ale též jako mimořádně schopný organizátor a inspirátor – např. festival Euroart je jedním z jeho počinů. Byl zakládajícím členem Stamicova kvarteta, a tak je zcela přirozené, že premiéry mé skladby se ujalo právě Stamicovo kvarteto. Smyčcový kvartet „Slyším zpívat anděly“ je dvouvětý: ♩= 40; ♩= 48 . V melodice využívá hojně čistých intervalů, z hlediska obsahového je malým pokusem „nahlédnout“ (řekněme to se sv. Augustinem) do nebeské obce. Dílo je věnováno památce Vladimíra Leixnera. 
Ivan Kurz