Komorní hudba / Chamber Music / Milan SLAVICKÝ (1947 - 2009)

Kód položky: MK0051

"Můj hudební jazyk je od počátku 70.let postaven na principu intervalového výběru; trvale používám šesti z dvanácti intervalů, což dodává jednotlivým skladbám určité materiálové zaostření; asi jako u malíře, který se ze své palety soustředí na jen určitý výběr barev a jejich odstínů. V některých skladbách z devadesátých let (např. ve Sblížení II nebo Synergii) tento stálý výběr konfrontuji s konzonantnějším modem, čímž se snažím docílit výrazných proměn napětí uvnitř skladby. Řada mých skladeb je inspirována literaturou či výtvarným uměním, texty, které zhudebňuji, jsou pak vesměs latinské liturgické, pojednávající o klíčových problémech života. A jsou přitom tak aktuální! 
Když mne orchestr Solistes européens Luxembourg požádal o skladbu pro galakoncert k 75. narozeninám velkovévody Jeana, napadla mne nejstarší historická vazba mezi Čechami a Lucemburskem: osoba krále Jana Lucemburského a jeho erbovní heslo "Ich dien´", které dojalo na bitevním poli v Crécy i jeho protivníka, prince waleského, tak, že jej přejal na svůj erb. A vybavila se mi i osoba Janova dlouholetého sekretáře a spolucestovatele Guillauma de Machaut. Z tohoto okruhu vyrůstá moje skladba, jádro jejíhož hudebního jazyka je odvozeno od Machautova motetu Puis qu´en oubli, který zaznívá před jejím závěrem. Oblouk této skladby (vzniklé 1995) je paralelou Janova života - od vzestupu přes vřavu bitevního pole až ke smutečnímu zvonu. Není to však ilustrace, spíš meditace nad životem a jeho smyslem vyjádřená už v jejím názvu - netkví totiž tento smysl právě ve službě druhým? 
Vždycky mne lákalo převádět do hudby procesuální děje (Prosvětlení, Sblížení, Vzývání...). Z tohoto rodu je i Stínování pro klarinet, housle a violoncello (1985), které jakoby zachycovalo postupné přelévání světla a stínu; proto postupný rozvoj jednotlivých ploch a jejich vývoj mezi krajními dynamickými póly. Psal jsem tuto virtuózní komorní skladbu tehdy pro soubor Musici moravienses, dnes ji výborně hrají členové Mondscheinu. 
Text prvního žalmu o šťastném muži, "který nesedává v radě posměvačů, nechodí po cestách bezbožníků, ale bude jako strom, který vydá dobré ovoce a vše se mu zdaří", tento text mne fascinoval jako definice života, který jsem sám snažil za totalitního režimu vést - života vnitřně svobodného, nezávislého na tlacích doby a řízeného Božím zákonem. Beatus vir (1984) byl premiérován BBC Singers pod řízením Ronalda Corpa. 
Vzývání III je třetí ze série sólových skladeb (předchozí jsou pro violu a pro marimbu), ve kterých jsem se snažil postavil moderně viděnou virtuozitu do služeb introvertního výrazu. Což není protimluv, jak jsem se snažil v těchto skladbách dokázat. Vzývání III vzniklo v roce 1994 pro 8. Drážďanské dny soudobé hudby, kde je premiérovala Carin Levine. Gergely Ittzés si upravil vlastní verzi skladby, natočenou na této nahrávce. 
Varhanní skladba Oči je nejstarší kompozicí tohoto souboru skladeb - vznikla 1983 pod dojmem drtivého zážitku, který jsem měl při návštěvě bývalého koncentračního tábora v Mauthausenu. Měl jsem tehdy v hlubokém kamenolomu, v němž nesmyslně a v bolesti zahynuly stovky lidí, náhle pocit, že na mne z kamenných stěn tiše hledí stovky očí tehdejších obětí. Tato varhanní skladba, v níž jsem se onen pocit snažil vyjádřit, zazněla již díky řadě interpretů na mnoha různých nástrojích; velkým zážitkem pro mne bylo provedení Susan Landale ve fascinující akustice pařížské katedrály Notre-Dame; zde je zachycen výkon téže interpretky na koncertu v Hofkirche v Luzernu. 
I tato vokální skladba (1998) je vzýváním - Veni, Sancte Spiritus (Přijď, Duchu svatý) je po staletí opakovanou prosbou o dary ducha, o pomoc a podporu při všem našem konání. A jak ji máme zapotřebí! Neobvyklé obsazení skladby vyplývá ze složení londýnského Composers Ensemble, pro nějž byla vytvořena. 
Proces sbližování protikladných stanovisek jsem se snažil hudebními prostředky vyjádřit ve skladbě pro housle a klavír Sblížení II (1997). Její začátek je konfliktní - každý nástroj začíná jakoby z jiného stanoviska, má svůj intervalový svět, svou artikulaci, svůj temperament. Postupně se sbližují, až se oba světy prolnou do celku, který je oba obsahuje, ale nekonfliktním způsobem. Je to vlastně hudební vyjádření bytostné touhy člověka po životní harmonii a souladu. 
Prvními interprety Sblížení II byli Ivan Ženatý a Jan Hála. 
Poslední skladba má obdobné téma i průběh - Synergie pro dechové kvinteto a smyčce (1996), vytvořená pro komorní orchestr Camerata Zürich, je rovněž pojata jako postupné sbližování nejrůznějších charakterů. Soubor pěti dechových nástrojů a pěti skupin smyčcového orchestru k němu poskytuje mnohem bohatší možnosti - oněch deset složek orchestru se postupně představuje jako deset zcela vyhraněných a odlišných charakterů, které se postupně spojují napřed do bloků (dechy versus smyčce) a poté se sbližují až do závěrečného unisona. Energie deseti samostatných výchozích "postav" se tedy nakonec spojuje do jednoho bodu a synergicky vzájemně umocňuje. Je to vlastně alegorie spojení sil dobra a vyjádření víry ve sladitelnost jejich energií. Je příliš naivní?" 
Milan Slavický

Interpreti

Première recording