Carnaval / Robert SCHUMANN (1810 - 1856)

Kód položky: MK0036

Touha dosáhnout na klavíru stejného účinku, jakého docílil Paganini na houslích, nesváděla pouze Schumanna - byl jí posedlý i Chopin a Liszt. Schumann napsal roku 1832 šest Studií podle Paganiniho Capricí op. 3, o rok později pak 6 koncertních etud podle Paganiniho Capricí,op. 10. Jedná se opět o variační práci, k níž zvolil další šestici Paganiniho virtuózních skladeb. Skladbám přidělil vlastní pořadí (z Paganiniho 24 Capricí op. 1 zvolil č. 12, 6, 10, 4, 2 a 3), čímž docílil nové rovnováhy ve střídání durových a mollových tónin, temp, i uplatnění virtuózní klavírní techniky. Vychází z Paganiniho zápisu a doplňuje jej o ryze klavírní prostředky, aniž by formálně narušil původní tvar. Schumann se stal prvním, kdo Paganiniho houslové skladby převedl do klavíru. 
Pozoruhodné je, že svému stěžejnímu klavírnímu cyklu Carnaval ("roztomilé výjevy na čtyřech tónech") op.9 z let 1834-35, sám Schumann nepřikládal žádný zvláštní umělecký význam. Skladby jsou opět hrou se symbolikou písmen: kryptogram českého města Aš (A-Es-C-H nebo As-C-H), kde žila Schumannova tajná snoubenka Ernestine von Fricken, je zároveň kryptogramem skladatelova jména (Es-C-H-A). S těmito čtyřtónovými motivy si skladatel pohrává v řadě dvaceti skladbiček. Kryptogram sám pod názvem Sphinxes je částí cyklu. Je kódovaným znakem, jehož výklad nebyl asi zpřístupňován zcela samozřejmě a byl hádankou i pro Schumannovy ctitele. 
I klavír sám jako nástroj byl pro Schumanna pobídkou k experimentům. Jeho klavírní stylizace se pokouší překonat technické nedostatky tehdejší mechaniky (i proto ony bohaté, jakoby chvějící se vnitřní hlasy), touha po ozvláštnění tónu jako strukturálního, ale i psychologického prvku vede až k pokynům, které naznačují mnohem pozdější vývoj. V Carnavalu nalezneme například tzv. "flažolet" (v intermezzu č. 16, nazvanémPaganini), proslavený především Arnoldem Schönbergem. Je to neslyšné stisknutí kláves, jež rozezní pouze alikvotní tóny. Setkáme se zde pochopitelně s Florestanem i Eusebiem, s Davidovci, dále pak s hudebními osobnostmi, k nimž Schumann vznášel obdiv - Chopinem a Paganinim, s postavami commedie dell'arte Pierrotem, Arlequinem, Pantalonem a Colombinou, ale i s Clarou (zde Chiarinou). 

Interpreti